speedwayA-Z: „Mšeno dosáhlo historický triumf v extralize. S Gregem Hancockem v týmu jste byli papírovými favority, nicméně extraliga nebyla jednoduchá. O titulu se rozhodovalo až v posledních jízdách posledního závodu v Praze. Kdy jsi začal věřit, že budete mistry?“
Jan Jaroš: „Už před sezónou, když jsme byli ve Mšeně a jednalo se o soupisce, bylo jasný, že se jede na titul. Chtěli jsme to vyhrát hlavně, když jsme byli v dobrým složení. Ale během sezóny se to různě poskládalo. Museli jsme zamakat, do klína nám nic nespadlo. Papírově jsme byli nejlepší, ale jsou to závody. Byl to boj až do poslední chvíle. Byl to hezkej‘ pocit, když to tak dopadlo. A ve Mšeně, si myslím, že byla velká spokojenost. Závodíš vždycky s tím, že chceš vyhrát. S tím se do toho šlo, i když jednu chvíli to vypadalo ne úplně dobře. Jan Jaroš v akci.Všechno se najednou vyostřilo a dopadlo to výborně. Suprový zážitky, ta Praha byla euforie, díky tomu, jak se jelo na ten titul. Rád na to vzpomínám, bylo to hezký. Je to vlastně můj druhej‘ extraligovej‘ titul. První jsem vyhrál s Prahou, ale to bylo v jiný situaci. To jsem startoval jen asi ve dvou závodech, tak ho neberu jako extra zaslouženej‘. Tady to bylo něco jinýho. Člověk bojoval v každým závodě a díky Praze mám hezký vzpomínky. A kdykoliv se tady doma podívám na poličku, pohár mi to připomene.“

speedwayA-Z: „Slaný byl svého času podrobován kritice, že jeho tituly získávají Poláci najatí za hříšné peníze, zatímco vývoj domácích závodníků stojí. V případě Mšena by se ovšem mohlo zajít ještě dále, protože v mistrovské sestavě nebyl ani jeden odchovanec. Nicméně jaký je podíl zahraničních borců ve srovnání s českými? A myslíš, že v letošním ročníku se to s ohledem na počet závodů rozmělní?“
Jan Jaroš: „Abych se vrátil k systému, je škoda, že se od toho starýho, co se jel loni, upustilo. Přišlo mi to dost vyrovnaný a nevěřím, že letos ten systém bude stejnej‘. Nicméně jsou odsouhlasený tyhle pravidla a pojede se podle nich. Jsem závodník a tam se přizpůsobím. Co se týče těch cizinců, určitě si myslím, že to byl přínos. Všichni to byli paliči, žádný hovnaři. Člověk měl možnost se s nima srovnat a něco okoukat. Právě Greg Hancock nebo Pepe Protasiewicz jsou lidi, co jezdí vyšší soutěže a můžeš se od nich hodně naučit. Pořád se musíš zdokonalovat a i pro další závodníky to byl přínos. Je dobrý, že sem jezdí závodit. Je to plus nejen pro tým, ale pro všechny. A závody dostanou i na prestiži, když tady jezdí hvězdy typu Hancocka. Už jen z titulu, že jezdí Grand Prix, ty se s ním bavíš, ptáš se ho na nastavení, koukáš, jak jede. Takže plus, pro mě plus. Letos si to vůbec nedokážu představit. Čas ukáže. Pro mě se nic nemění, pořád se budu snažit bodovat.“

speedwayA-Z: „Zatímco v extralize jsi byl nominován automaticky, v Liberci tomu tak nebylo. Přitom solidní závodník tvých kvalit by byl dozajista pádným argumentem v boji o titul. Co za tím vězelo?“
Jan Jaroš: „Původně než se podepisovala smlouva, byli jsme domluvený na určitý závody, který by Věrouš chtěl. Ty jsem jel. Potom mě to tím zmatkem s Ukrajinou, jak se to domlouvalo na jaře, hodně kolidovalo. Hodně závodů jsem kvůli přesunům nemoh‘ jet. Celkově se to nějak vyvrbilo, že se od toho odstoupilo.“

speedwayA-Z: „V šampionátu jednotlivců jsi měl na dohled premiérové umístění mezi prvními třemi. Nakonec tě o něho připravila sporná diskvalifikace za kolizi s Filipem Šiterou ve Svitavách. Může chybný verdikt rozhodčího zhatit výsledek i v seriálu, kde vyšší počet závodů dává prostor pro eliminaci případné chyby?“
Jan Jaroš: „Samozřejmě může a to sakra zamrzí. Ale jak známo, neexistuje odvolání proti rozhodnutí rozhodčího a tak to nemá cenu komentovat. Vyvrbilo se to tak, že mě to zrovna v tom posledním závodě vyšlo. Ale život jde dál, nesložím se z toho, musím nějak pokračovat. Neměl jsem až úplně super závod v Pardubicích. Trošku jsem to tam vyšachoval, nesedlo mi to. Byla to škoda, sakra. Letos uvidíme, Pavel Váňa rozhodne (smích).“

speedwayA-Z: „A jak bys ohodnotil výkon mšenského páru v mistrovství republiky dvojic v Liberci? V kvalifikaci jste se s Norbertem Kosciuchem úspěšně servali o postup, ovšem v semifinále jste skončili na štítě…“
Jan Jaroš: „Tam jsem úplně vybouch‘. V kvalifikaci dobrý, ale měl jsem leteckej‘ den s Dariuszem Lowickim. Dostal zatměno nebo nevím. Zdemoloval jsem motorku i sebe, takže I mistr tesař se někdy utne…výborný. Nevím, jestli to bylo tím pádem, ale vůbec jsem to nebyl já. Jak kdybych na tom seděl obráceně. Tam to nebylo zrovna super. Na to, s jakejma jsem tam jeli ambicema, jsem to zazdil. Nicméně i takový závody k tomu patří. Bylo to hořký, hodně hořký. Ještě před závodem jsem zvažoval, jestli tam pojedu. Stěhoval jsem doma skříně, hnul si se zádama a nemoh‘ se postavit. Ale zprovoznil jsem se a hned v první jízdě samý hvězdičky.“

speedwayA-Z: „V souvislosti s polskou ligou jsi prožil pořádné nervy, když se slibný kontrakt s Rovnem rozplynul jako pára nad hrncem. Vrátil ses do Krosna, jaká to byla sezóna? A kde zakotvíš letos? Jiné ligy tě nelákají a třeba Anglie je uzavřená kapitola tvého života?“
Jan Jaroš: „Sezóna byla překvapení už tím, jak tejden před jejím začátkem jsem se na internetu dočet‘, že Rovno skončilo, aniž by nám dali vědět. Fakt super. Pro Jardu to byl husarskej‘ kousek, aby sehnal angažmá v Polsku. To se podařilo, šel jsem zpátky do Krosna. Atmosféra tam byla prazvláštní. Skončili jsme třetím místem a bylo to hektický. Zjara jsem na prvních závodech měl nepříjemnej‘ pád. Průběh sezóny byla sinusoida. Takový nemastný, neslaný. Polsko se mi nepovedlo, nebylo to ono. Atmosféra v klubu byla taková zvláštní, očekávali jsme od toho něco jinýho. Letos jsem momentálně bez angažmá, uvidíme, jak se to vyvrbí do konce ledna. Jednám s Krosnem a dalšími kluby. Doufám, že se Jardovi podaří zajistit angažmá, abych v Polsku závodil. Nějaký nabídky z Anglie jsme dostali, ale je to o tom, že žádná nebyla z Elite League a v Premier League bych tam musel bydlet. A jelikož Na dráze se s nikým nemazlí, jak se na snímku přesvědčuje Dariusz Lowicki.mám rodinu tady, chci se zdržovat u nás, takže momentálně je nereálný závodit v Anglii. Uvidíme do budoucna, až malej‘ povyroste. Mám v plánu zaměřit se na fungování tady u nás a v Polsku.“

speedwayA-Z: „Splnilo se ti přání se vrátit zase do reprezentace. V mistrovství Evropy ve Lvově jsi postoupil dodatečně, v Goričanu už ne. A při divišovském mistrovství světa jsi nastoupil jako náhradník, ale jet celý závod, třeba to vypadalo jinak.“
Jan Jaroš: „V Divišově mně ty dvě jízdy vyšly, dráha byla připravená jako úplná bomba. Co se týče zázemí tam, čuměl jsem. A myslím, že nejen já. Udělali spoustu práce, fakt dobrý, opravdu velkej‘ kus práce. Bylo to na odpovídající úrovni pro mistrovství světa. Co se týče Evropy, jsem rád, že jsem dostal možnost reprezentovat, protože mistrák 2008 se mi nevydařil. Ukrajina se mi nepovedla, ale byla to zkušenost. Prostě kluci byli lepší. Dopadlo to, jak to dopadlo. Nebylo to úplně marný, chyběl kousek, abych postoupil. Bylo tam organizační plašení, ne moc dobře to zvládali. Jel jsem domů rozčarovanej‘, nicméně pak přišla zpráva, že jsem stejně postoupil do Goričanu. Chtěl jsem zatáhnout a postoupit ještě dál. Nevyšly mi ale první jízdy. Jel jsem tam poprvé a netrefil se do převodů. Byl tam sice trénink, ale dráha se změnila a ty první jízdy mi ke konci chyběly. Jsem rád za zkušenost, kterou jsem získal. Věřím tomu,že se mi letos bude v mistrovství Evropy a světa dařit lépe. Na Evropu jsem se dostal do Balakova a svět pojedu taky tam. První tam jedu mistrovství světa, takže budu mít možnost si to tam ošlápnout na Evropu. Nikdy jsem tam nebyl. Bude to pěkná sranda, Balakovo a dvakrát po sobě. Uvidíme, jak se s touhle výzvou poperu. Ale v Rusku jsem nikdy nebyl a podívat se tam chci, tak se z toho snažím udělat výhodu. Snad se mnou pojede pan Špinka, je v Rusku jako doma. Uvidíme, jak se mu bude chtít na ruskou vodku (smích). Má tam jet i Filip, ale na mistrovství Evropy musí postoupit z Debrecenu. Takže s Gumou to bude dobrý. Cesta bude určitě zajímavá.“

speedwayA-Z: „Trošku zakletým závodem je pro tebe pardubická ZP. Co pro tebe tento závod znamená?“
Jan Jaroš: „Díky systému je Zlatá přilba závodem buď a nebo. Jsem hrozně rád, když ho můžu jet. Speciálně na loňskou Přilbu jsem se připravoval. Ale už od začátku jsme měli technický problémy. Stavěli jsme na to motor, kterej‘ se mi předtím dvakrát po sobě zadřel. A potom na to začalo bejt‘ málo času, blížil se termín Přilby. Bylo to zase hrozně hektický a posralo se, co šlo. Loňská Zlatá přilba byla hrozně velký zklamání a radši bych to vymazal. Jestli dostanu možnost zase na letošek to jet, doufám, že se s tím popasuju lépe než loni. Chtěl bych se dobře připravit.“

speedwayA-Z: „Sníh za okny neevokuje příliš mnoho myšlenek na ježdění na motocyklu. Nicméně závodníci se v tomto období už pilně připravují na novou sezónu. Jak jsi na tom v tomto směru ty a jaké cíle na rok 2010 si kladeš?“
Jan Jaroš: „Příprava je trochu složitější, že tady máme našeho malýho Honďoura. Bude to jinačí než jinou sezónu. Jsem taky starší a nebaví mě tolik běhat. O to horší bude vejít se na jaře do kombinézy. Soutěžím s Filipem, kdo zhubne víc. Takže cíl přípravy je jednoduchej‘ – zhubnout víc než Guma (smích). Co se týče nějakejch‘ plánů, tak přežít, nic si neulomit a bavit se tím závoděním.“

Originál příspěvku naleznete na adrese:
http://speedwaya-z.cz/view.php?cisloclanku=2010012601

speedwayA-Z: „Předloni ses rozhodl, že s plochou dráhou skončíš, nicméně v půlce sezóny jsi prožil úspěšný comeback. Loni jsi už opět jel v závodním kolotoči naplno. Svého rozhodnutí vrátit se tedy zřejmě nelituješ, že?“
Jan Jaroš: „To, že jsem nezávodil, vzniklo ohledně zdravotní situace. Určitě toho nelituju, závodění mi chybělo. Loni jsem měl úspěšnou sezónu. Cíle, které jsem si před ní předsevzal, sem splnil. A věřím, že v tom budu pokračovat i letos. Bylo by blbý jít předloni do závodního důchodu, jenže číslo jedna, co hrálo největší roli, bylo, že jsem nebyl úplně zdravotně v pořádku. A pokud nejsi stoprocentně fit, nesouhlasím, aby člověk šel do závodění. Má bejt úplně v pořádku, aby si nedělal žádný handicap. Takže jsem to vzal takhle. Ve chvíli, kdy jsem byl zdravotně v pořádku a cejtil se ve výborný kondici, bylo mi jasný, že se připravím, jak musím. Velkou pomoc jsem dostal od Mšena a pana Grepla, kterej‘ mi hodně pomoh‘ se zase vrátit zpátky. Byl jeden z mála lidí, co věřil, že to dokážu a budu zase vyhrávat.“

speedwayA-Z: „Podepsal jsi kontrakt s Krosnem a pravidelně jsi za ně startoval ve druhé polské lize. Jak jsi tam byl spokojený?“
Jan Jaroš: „Spokojenej‘… Závodil jsem za to, co jsem podepsal. Snažil jsem se dodržet smlouvu, ale myslím si, že kolik jsem vozil bodů a kolik jsem za to dostal zaplaceno, s tím jsem spokojenej‘ nebyl. Nicméně jsem dodržoval kontrakt, co jsem podepsal v zimě, kdy jsem si nemoh‘ vybírat. V Krosně se mi závodilo dobře, zvyknul jsem si i na lidi, o to víc mě zamrzel ten jejich finální postup. Dráha v Krosně byla dobrá, hlavně samozřejmě pro domácí, atmosféra taky a člověk poznal hodně novejch‘ lidí. Bylo to fajn, nová zkušenost, byl jsem spokojenej‘. Je přínosem, když máš v týmu i závodníky ze svý země. Znáte se blíž a prohodíte pár slov. Pak je atmosféra hned jinačí, ale mít Čechy v družstvu pro mě není rozhodující. Ale je to určitě příjemný, když den před závodem na hotelu pokecáš a trošku se odreaguješ. Hlavně zezačátku jsem tam jezdil s Adamem Vandírkem. Jsme velký kamarádi, rozumíme si a pak je to jiný. Nemůžu říct, že by celá sezóna byla špičková. Přišly závody, na který bych zapomenul, ale globálně jsem spokojenej‘. Byla to moje první sezóna v Polsku, nikdy předtím V duelu s Hynkem Štichauerem.jsem ji nejezdil. Je to něco jinýho než v Anglii, ale jo, jo, jsem spokojenej‘. Přišlo i zranění, zlomená pata. A zrovna v blbým období a musel jsem vynechat extraligu ve Mšeně. Zvažoval jsem, že bych jel, ale jak říkám, jsem zastánce, když nejsi stoprocentně fit, nemůžeš předvýst stoprocentní výsledek. A zkoušet to jako ruskou ruletu není cesta, kudy bych se chtěl ubírat.“

speedwayA-Z: „Nicméně na sklonku roku jsi ohlásil svůj přestup na Ukrajinu. Není angažmá v novém klubu Kaskada Rovno trošku riskantní krok? Vždyť polská média už dokonce spekulovala, že Ukrajinci do jejich ligy nenastoupí.“
Jan Jaroš: „Co se týče tohohle, jsem ve spojení s majitelem klubu. Risk, nerisk, co v dnešní době není risk?! Kdo neriskuje, nic nezíská. A jak říkal František Šťastný, kdo se bojí, sere v síni. Takže jsem to podepsal i z tohoto důvodu. Přišlo mi to jako velice zajímavá nabídka poté, co mě vyšplouchli v Krosně. Byl jsem domluvenej‘ na určitejch‘ podmínkách a z nich sešlo. A tak jsme s manažerem začali hledat jiné kluby, nicméně jsem chtěl mít podepsáno do půlky prosince. Abych měl klid a moh‘ se soustředit na motorky. S tím jsem do toho šel. Buď jsou ty lidi schopný a dopadne to, nebo ne. Myslím si, že řeči o neúčasti jsou fámy. Ve finále nemáš nikde nic jistýho. Nemáš. A já z toho fakt nemám blbej‘ pocit. Nemá cenu sejčkovat, problémy budu řešit operativně, jestli nastanou. Čas prostě ukáže.“

speedwayA-Z: „Přestup jsi ohlásil také na české scéně. Na Silvestra ti vypršel pětiletý kontrakt s Prahou. A před pár dny jsi podepsal smlouvu se Mšenem, kde jsi už tři roky hostoval. Nelituješ svého rozhodnutí opustit dobře zabezpečený klub?“
Jan Jaroš: „Určitě nelituju. Myslím si, že jsem se rozhod‘ správně. Jak jsem už dříve uváděl, je pro mě důležitá atmosféra v klubu. A komunikace jezdec – klub. Na Markétě jsem to necejtil, ať to bylo z jakejchkoliv důvodů. Nicméně není to tam takový uvolněný a rodinný. Mšeno drží pospolu a mně se tam závodí opravdu dobře. Teď jsem jejich kmenovej‘ závodník, na jak dlouho se domluvíme a dokud to oběma stranám bude vyhovovat. Kontrakt je zatím jen na tuhle sezónu. Opravdu jsem rád, že to se Mšenem dopadlo. Cejtím oporu v týmu i ve vedení. Spolupráci jezdec – klub, jezdec – činovníci a zase obráceně. Rozhodně nelituju!“

speedwayA-Z: „Mšeno prožilo nejlepší extraligovou sezónu své historie a na jejím konci cinkalo stříbrnými medailemi. Jak to hodnotíš a domníváš se, že letos můžete zajít ještě dále?“
Jan Jaroš: „Papírově si myslím, že máme opravdu silnej‘ tým. Pevně věřím, že se nám bude dařit a šance na titul budou. Co se týče mě, ten titul bych chtěl vyhrát. Uvidíme, jak se s tím jako mančaft popereme. Ale myslím, že máme opravdu reálný šance ho dosáhnout. Loni byla určitě velká spokojenost. Myslím, že jsme odvedli dobrou práci. Nejen závodníci, ale i manažer. Byla to celkově práce všech lidí v klubu a dali jsme všem najevo, že se Mšenem se musí stoprocentně počítat. Určitě nebudeme jednoduchej‘ soupeř ani letos, i když je to sport a může se stát cokoliv. Ale věřím tomu, že každej‘ z nás pro to v daný situaci udělá maximum. Perfektní nemáš v životě nikdy nic, úplně stoprocentní taky nikdy nic není, ale globálně jsem rád za všechno, co se loni dokázalo. A že Mšeno nejezdilo na ocase. A jak jsem řek‘, je to práce každýho, kdo zapadá do extraligovýho týmu. Prostě se to seběhlo, že to tak dopadlo. Jen věřím, že na to dokážeme navázat a udělat ten krok napřed. U mě nepracuje žádná rivalita, když jedu proti Pražákovi, že bych byl v transu a za každou cenu se ho snažil porazit. Když jsi na pásce, snažíš se vždycky urvat maximum. Ale v Praze to byl zajímavej‘ pocit stát na bedně a mít pod sebou domácí mužstvo. Před posledníma jízdama panovala obrovská nervozita ze strany pražskýho vedení. Moje jízda se opakovala čtyřikrát. Nemyslím si, že by to s Aďou bylo v regulích fair play, od toho je rozhodčí, aby to posoudil. Ale já to viděl trošku jinak.“

speedwayA-Z: „Nicméně je tady šampionát republiky jednotlivců. A tvé dvanácté místo. S ním asi nejsi spokojený, soudě dle faktu, že jsi na rozdíl od svého běžného zvyku nebyl ani po jednom závodě příliš sdílný k médiím…“
Jan Jaroš: „Co se týče prvního závodu na Markétě, někdy do jeho půlky to bylo rozjetý dobře. Figuroval jsem okolo třetího, čtvrtýho místa. Po tom zvratu s Martinem Vaculíkem jsem měl zdemolovanou ostrou motorku. Nedokázal jsem pak tu druhou naladit a přizpůsobit jako první. To byla velká škoda. Druhej‘ den se jelo v Pardubicích. A na to bych radši absolutně zapomněl. Vyloženě se mi to nevydařilo a od toho se odvíjel zbytek. Bylo to jednoznačně motorkou, možná se to ve mně pralo i psychicky. Přišla i trošku smůla, byly i defekty. Od začátku jsem si ale blbě nastavil motorku a úzkoprse se toho držel. Skákal jsem z motorky a motorku a to člověka rozhodí. Bylo to špatný, udělal jsem jeden bod a hodně ztratil na lidi před sebou. Do Liberce jedeš s tím, že budeš sbírat trojky a dvojky jak na běžícím páse. A když to není, na psychice ti to nepřidá. Liberec se mi taky nevyved‘. Jel jsem už na GM a přechod znamená jezdit úplně jiný převody. Neměl jsem to vyzkoušený a tápal, co se týče nastavení. Teprve jsem se to učil a prostě to nevyšlo. Letos bych se chtěl umístit podstatně líp.“

speedwayA-Z: „S pražskou Markétou jsi dobyl titul ve tříčlenných družstvech. Zpočátku měl vrch Liberec, pak zase vy. Avšak Liberec v závěru hodně kousal. Dostal ses někdy do fáze, že by ses o titul bál?“
Jan Jaroš: „Ani ne. Věřil jsem tomu, že jsme silný. A pokud to má dopadnout, že to dopadne. Když jsme jeli do Liberce, měli jsme už velkej‘ náskok a bylo to v pohodě. Ani v nejmenší chvilce jsem neuvažoval, že bychom ten titul nedali. Každej‘ je dobrej‘ a ve trojkách byly kolikrát i pěkný jízdy. Někdy to bylo i hodně vyostřené, když mě Martin Vaculík v Březolupech za cílem sundal. To jsou věci, co do sportu nepatří. Měl mi to říct do očí a ne zbaběle přijet zezadu a srazit mě. Nejsem z těch lidí, co by si tyhle věci nechali líbit. Trojkama jsem se snažil vyplnit volný chvíle. Než bych seděl doma na zadku, pojedu si radši někam zazávodit. Pojal jsem to, že titul není k zahození, takže to určitě bylo příjemný.“

speedwayA-Z: „V republikových šampionátech je tvé jméno pravidelně hodně vysoko, nicméně v reprezentaci jsi prozatím nenechal výraznější stopu. Loni ti nevyšel záměr s mistrovstvím světa na dlouhé dráze a nabídku Milana Špinky na mistrovství Evropy ve Lvově jsi odmítnul. Nechybí ti reprezentace?“
Jan Jaroš: „Tahle otázka je velice aktuální pro letošní rok. Chtěl bych letos jet mistrovství Evropy. Pevně věřím, že na jaře bude moje výkonnost natolik dobrá, že si to poslední volný místo vyjedu. Jet bych samozřejmě chtěl, otázka ale je dostat se tam. Určitě mi reprezentace chybí, chtěl bych víc zabrousit i tady do těch vod. Co se týče dlouhý, říkal jsem už loni, že je to disciplína, která mě zajímá už delší dobu, ale teď veškerý finanční prostředky soustředím do krátký. A od toho se to odvíjí. Ale v budoucnu bych se jí chtěl věnovat.“

speedwayA-Z: „Letos vzniká nový šampionát motokrosových motocyklů na ploché dráze. Jak se ti tato myšlenka zamlouvá? A neoslovuje tě? Vždyť ještě předloni jsi vedle ploché dráhy také zvažoval paralelní účast v motokrosovém mistrovství republiky.“
Jan Jaroš: „Když jsem to slyšel poprvý, přemejšlel jsem o tom. K motokrosový motorce mám blízko, ale letošní rok se chci maximálně soustředit na krátkou dráhu. Nevím, jak to skloubím a bude to vycházet časově. Práce, přejezdy na Ukrajinu, příprava… Nechám tomu otevřený dveře. Nebráním se tomu, ale je pro mě prioritní mít výsledky na plochý dráze než blbnout v nový disciplíně. Motokros určitě pro mě není uzavřenou kapitolou, pár závodů se na krosce svezu. To samý s klukama na silnici. Dáme kousky po zadním a jízdy na nádrži (smích). S kamarádem Tondou jsme si pořídili skútry. Závodíme a hecujeme se a zkoušeli jsme, kdo dojede co nejdál po zadním. A někdy to v provozu bylo kuriózní, když jsi jel hodně daleko a auta za tebou byly vystresovaný, co je to za magory (smích). Jak říkám, jsem pro každou srandu. A osedlat si každou motorku a vyzkoušet všechno. Ať je to motard, skútr, silniční motorka, čtyřkolka… Každá motorka mi něco dá.“

speedwayA-Z: „Dnešní den jsi strávil ve své čelákovické dílně. Jsi tedy v plné přípravě na novou sezónu. S jakými ambicemi do ní vstoupíš?“
Jan Jaroš: „Přípravy jsou určitě v plným proudu, počínaje stavěním novejch motorek a konče fyzičkou. Repasoval jsem auto a připravil ho na ukrajinský cesty. Snažím se připravit i co se týče psychiky a rodinnýho a týmovýho zázemí. Věřím, že letos budu připravenej‘, jak jsem ještě nebyl. Dal jsem do toho hodně a podle toho budu očekávat adekvátní výsledky.“

Jan Jaroš děkuje:
„Poděkuju určitě svý manželce Zdenče. Potom rodině. Panu Greplovi. Rozruchovi za jeho neustálé povídání, abych neusnul za volantem. A všem lidem, kteří se nějakým způsobem zasloužili, abych vůbec mohl natočit motorku a postavit se na start.“

Originál článku naleznete zde:

http://www.speedwaya-z.cz/view.php?cisloclanku=2009020301